Hentai anime a jeho místo ve vztazích

Kreslené postavy s velkýma očima zná dnes téměř každý, kdo někdy zapnul japonský animovaný seriál. Méně se mluví o jejich odvážnějších sourozencích, kteří vznikají výhradně pro dospělé. Tento žánr má kořeny v barevných dřevořezech starého Japonska i v uměleckých filmech slavného animátora. Na Západ se dostal na videokazetách a jeho pověst výrazně ovlivnila přísná japonská cenzura. Pro mnoho párů je dnes zdrojem zvědavosti a inspirace, ale také nejistoty a žárlivosti. Někdo v něm vidí neškodnou fantazii, jiný nebezpečné zkreslení skutečné intimity. Pravda leží někde mezi a záleží hlavně na tom, jak s ním člověk zachází. Kdo pochopí jeho historii i psychologii, dokáže o něm s partnerem mluvit klidněji a bez zbytečného studu.

Původ označení hentai anime

Termín hentai se v japonštině zapisuje dvěma znaky, které znamenají změnu a podobu. Původně tedy označovalo proměnu a v biologii se tak dodnes říká přeměně housenky v motýla. Na začátku dvacátého století ho převzala japonská sexuologie pro neobvyklé sexuální chování. V běžné řeči se z něj postupně stala nadávka podobná českému slovu úchyl. Pro japonského diváka proto hentai zní spíš jako urážka než jako název žánru. Samotní Japonci erotickým kresleným filmům obvykle říkají jinak, třeba „ero anime“ nebo „adaruto anime“. Na Západě se ale v devadesátých letech prosadil právě tento výraz a fanoušci jím označili celý žánr. Hentai anime tak dnes v Evropě znamená animované filmy a seriály s otevřeně sexuálním obsahem pro dospělé. Erotika se přitom v japonském umění objevovala dávno předtím, než vůbec vznikl film.

Erotické rytiny a první filmy

Už v období Edo vznikaly barevné dřevořezy zvané „šunga“, tedy obrazy jara. Tvořili je i slavní mistři jako Kitagawa Utamaro nebo Kacušika Hokusai. Kupovali je měšťané a podle tradice je dostávaly i nevěsty jako součást věna. Po otevření Japonska Západu v devatenáctém století se šunga začala skrývat a úřady ji zakazovaly. K erotice se japonské umění veřejně vrátilo až prostřednictvím filmu. V roce 1969 uvedlo studio kreslíře Ósamu Tezuky celovečerní snímek Tisíc a jedna noc, určený výslovně dospělým. Následovala Kleopatra a o několik let později výtvarně odvážná Belladonna. Šlo o umělecké experimenty s psychedelickými barvami a hudbou, nikoli o pornografii. S tím, co dnes Evropané nazývají hentai, měly tyto filmy společného jen málo. Skutečný zlom přinesl až přístroj, který se v osmdesátých letech objevil v mnoha japonských domácnostech.

Hentai anime na videokazetách

Tím přístrojem byl videorekordér. V roce 1983 vyšel v Japonsku první animovaný film natočený rovnou pro prodej na kazetách, nikoli pro kina nebo televizi. Studia rychle pochopila, že domácí trh unese i obsah, který by v televizi nikdy neprošel. Už o rok později se v půjčovnách objevily první erotické série. Měly krátké díly kolem půl hodiny, nízké rozpočty a často humorný nebo romantický příběh. V devadesátých letech přibyly adaptace erotických počítačových her, v nichž hráč volí mezi několika postavami a vztahy. Hentai anime se tak od začátku pohybovalo na hranici mezi milostným příběhem a čistou erotikou. Kreslíři přitom nemohli ukázat všechno, co chtěli, protože jim v cestě stál starý japonský zákon.

Mozaika a japonská cenzura

Paragraf 175 japonského trestního zákoníku z roku 1907 zakazuje šířit obscénní materiály. Úřady i vydavatelé ho po desetiletí vykládali tak, že nesmí být vidět pohlavní orgány. Proto se v japonské erotice dodnes používá rozmazání nebo drobná mozaika. Někteří tvůrci hledali obcházky a místo lidí kreslili fantastické bytosti, na které se zákaz výslovně nevztahoval. Autor komiksů Tošio Maeda později přiznal, že ho k tomu přivedla právě cenzura. Jeho temný příběh „Urocukidódži“ patřil k prvním titulům, které se dostaly do Evropy. Britští cenzoři z něj na počátku devadesátých let vystřihli řadu scén. Západní publikum tak poznalo žánr nejdřív z jeho nejdrsnější stránky. Vedle takových titulů ale vždy existovaly i romantické příběhy, které dnes oslovují také páry.

Hentai anime v partnerském životě

Romantické a humorné tituly přitahují i ženy, které by klasickou pornografii nevyhledaly. Kreslený svět působí jako pohádka pro dospělé, v níž nevystupují skuteční herci. Odpadá tak nepříjemný pocit, že se člověk dívá na někoho, kdo k natáčení mohl být donucen. V Japonsku navíc dlouho vychází erotická manga psaná přímo pro ženské čtenářky, kde je důraz na city a vztah. Některé páry sledují vybrané díly spolu a berou je jako podnět k rozhovoru o tom, co je láká. Jiní partneři naopak objeví zájem toho druhého náhodou a cítí se zaskočení. Žárlivost na kreslenou postavu může působit směšně, ale bolí stejně jako jakákoli jiná. Za ní se obvykle skrývá obava, že skutečné tělo a skutečná blízkost nestačí. Proto má smysl znát hranici, kde fantazie přestává vztahu prospívat.

Hranice zdravé fantazie

Kreslená erotika přehání téměř všechno, od tvarů těla po reakce postav. Kdo ji bere jako měřítko, může začít nespravedlivě porovnávat sebe i partnera. Řada titulů navíc pracuje s motivem nátlaku, který by ve skutečném životě znamenal násilí. V ložnici proto platí jednoduché pravidlo, že každá inspirace z obrazovky potřebuje jasný souhlas obou. Pevnou hranicí je obsah, který sexualizuje dětské postavy, protože je v mnoha zemích trestný a nepatří do žádného vztahu. Varovným signálem je i chvíle, kdy sledování nahrazuje blízkost s partnerem nebo zabírá stále víc času. Páru pomáhá domluvit se předem, co je pro oba v pořádku a co už ne. Někdy stačí vybrat jediný nápad, který oba zaujal, a mluvit o něm bez spěchu. Takový rozhovor často řekne o touhách víc než hodiny strávené před obrazovkou.

Rozhovor o skrytých přáních

Od dřevořezů šunga po videokazety ukazuje japonská animace, jak proměnlivé jsou lidské fantazie. Hentai anime samo o sobě vztah neohrožuje ani nezachrání. Rozhoduje, jestli o něm partneři dokážou mluvit otevřeně a s respektem. Kdo cítí, že sledování přerůstá v nutkání, může se obrátit na Sexuologický ústav Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Mnohem častěji se v páru nahromadí nevyřčené otázky, stud nebo pocit, že ten druhý touží po něčem jiném. Někomu pomůže nejdřív vyslovit vlastní fantazie nahlas v bezpečí anonymního hovoru. Erotická linka nabízí právě takový prostor, kde se o přáních dá mluvit bez rozpaků a bez hodnocení. Slova, která člověk jednou vysloví, pak snáz najde i doma při rozhovoru s partnerem. Často se ukáže, že pod zvědavostí na kreslené příběhy leží obyčejná touha po pozornosti a něze. Kdo ji umí pojmenovat, otevírá cestu k blízkosti, kterou žádná obrazovka nenahradí.