Erotické fantazie a co prozrazují o touhách

Každý dospělý zná chvíle, kdy se mysl zatoulá k představám, o kterých by nahlas nemluvil. Dlouho se o nich šeptalo jako o něčem podezřelém, co patří spíš do ordinace než do běžného života. Vídeňský lékař v nich viděl příznak nespokojenosti, americký biolog naopak důkaz, že jsou úplně obyčejné. Novinářka v sedmdesátých letech poprvé dala hlas ženám a moderní psychologové pak sesbírali tisíce výpovědí. Z nich vyplynulo několik témat, která se v lidských představách opakují stále znovu. Zajímavá je ale hlavně otázka, co takové představy znamenají a zda je třeba je uskutečnit. Odpověď přináší úlevu mnoha lidem, kteří se za svůj vnitřní svět stydí. Kdo jí porozumí, může své fantazie využít k lepšímu poznání sebe i k otevřenějšímu vztahu.

Erotické fantazie jako vnitřní film

Za erotické fantazie psychologové považují představy, které sexuální vzrušení vyvolávají nebo ho doprovázejí. Mohou trvat jen okamžik, nebo se rozvinout do celého příběhu s postavami, prostředím i zápletkou. Někdy přicházejí samy, třeba při cestě vlakem nebo před usnutím. Jindy je člověk vědomě přivolává, aby se naladil na milování. Odborníci proto rozlišují fantazie spontánní a záměrné. Nejčastěji se objevují při sebeuspokojení, kdy mysl do určité míry nahrazuje přítomnost partnera. Pojem fantazie o masturbaci se proto obvykle používá pro představy, které sebeuspokojení provázejí. Patří k nejběžnějším a zároveň nejtajnějším zážitkům, o nichž se až do poloviny dvacátého století téměř nemluvilo. Prvním, kdo jim přisoudil hlubší význam, byl vídeňský lékař, který je ovšem neviděl příliš lichotivě.

Od Freuda ke Kinseymu

Sigmund Freud v roce 1908 napsal, že šťastný člověk nefantazíruje a že snění vychází z nenaplněných přání. Erotické představy tak dlouho platily za známku nespokojenosti nebo dokonce neurózy. Zlom přinesl americký biolog Alfred Kinsey, který se svými spolupracovníky vyzpovídal tisíce mužů a žen. Ve zprávách z let 1948 a 1953 ukázal, že sexuální představy jsou běžnou součástí života dospělých. Jeho tým se ptal i na fantazie o masturbaci a zjistil, že je zná většina mužů i velká část žen. Na vzdělání, víře ani bydlišti přitom příliš nezáleželo. Kinseyho práce vyvolala skandál, ale téma definitivně vytáhla ze sféry lékařských diagnóz. Ženský pohled v těchto číslech přesto zůstával dlouho skrytý, dokud ho nezačala soustavně sbírat jedna novinářka.

Ženské erotické fantazie

Americká novinářka Nancy Fridayová v roce 1973 vydala knihu Moje tajná zahrada. Obsahovala desítky anonymních výpovědí žen, které popisovaly své nejintimnější představy. Mnozí kritici tehdy pochybovali, že by ženy mohly fantazírovat podobně bohatě jako muži. Kniha se přesto stala bestsellerem a čtenářky autorce posílaly další dopisy. Často v nich psaly, že teprve teď zjistily, že se svými představami nejsou samy. Fridayová na úspěch navázala dalšími svazky a o několik let později se věnovala i mužským fantaziím. Její sbírky ukázaly velkou pestrost od něžných romantických scén po odvážná dobrodružství s neznámými lidmi. Vědecky přesné nebyly, protože vycházely jen z dopisů ochotných pisatelek a pisatelů. Na reprezentativní odpověď si svět musel počkat až do nového tisíciletí.

Sedm témat erotických fantazií

Tuto odpověď přinesl sociální psycholog Justin Lehmiller z Kinseyho institutu. V knize z roku 2018 shrnul podrobný dotazník, který vyplnilo přes čtyři tisíce Američanů. Téměř všichni přiznali, že sexuální představy mají, a většina i to, že se jim vracejí opakovaně. Lehmiller v odpovědích našel sedm hlavních témat, která se objevovala napříč pohlavími i věkem. Patří k nim sex s více partnery, hra s mocí a podřízeností, touha po novosti a lákavost zakázaného. Dalšími okruhy jsou otevřené vztahy, vášnivá romantika a představy, které překračují běžné role mužů a žen. Překvapivě často se v nich objevovala i potřeba cítit se žádoucím a oceňovaným. Mnohé představy byly přitom docela všední a odehrávaly se se stálým partnerem. Řadu respondentů ale znepokojovala hlavně otázka, zda by své fantazie měli také uskutečnit.

Představa není přání

Odpověď psychologů zní většinou ne. Fantazie je bezpečný prostor, v němž má člověk vše pod kontrolou, i když v ní hraje roli někoho bezmocného. Právě tato kontrola ve skutečném světě chybí, a proto řada lidí nemá potřebu své představy uskutečnit. Psychologové Harold Leitenberg a Kris Henning v roce 1995 shrnuli desítky studií o sexuálních představách. Zjistili, že fantazie má naprostá většina dospělých, ale nemalá část se za ně stydí. Pocit viny přitom sexuálnímu životu škodí víc než samotný obsah představ. Lidé, kteří své fantazie přijímají bez výčitek, bývají podle studií se sexem spokojenější. Představa jiné osoby během milování navíc obvykle neznamená nevěru ani nespokojenost s partnerem. S vlastními představami se tedy dá klidně pracovat a využít je k lepšímu poznání sebe sama.

Práce s vlastními představami

Prvním krokem je všimnout si, které motivy se v představách opakují. Někomu pomáhá krátký deník, do něhož zapisuje situace, pocity a místa, která ho vzrušují. Opakující se téma často prozradí potřebu, kterou člověk v běžném životě přehlíží, třeba touhu po uvolnění. Při sebeuspokojení lze představy vědomě obměňovat a zkoumat, co tělo vnímá jako příjemné. Sdílení s partnerem vyžaduje citlivost a dobře zvolenou chvíli, nejlépe mimo ložnici. Pomáhá začít od lehčích témat a sledovat, jak druhý reaguje. Některé fantazie mohou zůstat jen v hlavě, a přesto vztah obohatit, protože o nich partneři vědí. Jiné se dají opatrně vyzkoušet jako hra s jasně domluvenými pravidly. Vždy přitom platí, že každý krok musí být dobrovolný pro oba.

Odvaha mluvit o touhách

Od Freudových obav po dnešní dotazníky vedla dlouhá cesta k poznání, že erotické fantazie patří k běžnému životu. Neznamenají poruchu ani nevěru, ale spíš okno do vlastních potřeb. Kdo chce téma prozkoumat hlouběji, může začít knihou Nancy Fridayové nebo Lehmillerovým shrnutím jeho velkého výzkumu. Pokud představy vyvolávají silný stud či úzkost, pomůže sezení u sexuologa nebo párového terapeuta. Někdy je ale nejtěžší vůbec poprvé vyslovit, co se v hlavě odehrává. Anonymní hovor na erotické lince dává možnost říct své představy nahlas bez obavy z odsouzení. Hlas na druhé straně nehodnotí, naslouchá a pomáhá najít slova i pro to, co se dosud zdálo nevyslovitelné. Taková zkušenost často dodá odvahu otevřít stejné téma i doma s partnerem. Vlastní fantazie pak přestávají být tajemstvím a stávají se součástí otevřeného a živého vztahu.