Erotické příběhy a jejich tajná historie

Dlouho předtím, než vznikla fotografie nebo film, si lidé vzrušení předávali vyprávěním. Římský básník kvůli svým verším o lásce možná skončil ve vyhnanství a florentský spisovatel bavil čtenáře pikantními historkami. Ve dvacátém století se kvůli odvážným knihám vedly soudní spory a autorky se skrývaly za pseudonymy. Také čeští avantgardní umělci vydávali erotické svazky jen pro úzký okruh předplatitelů. Internet pak žánr vytáhl z tajných zásuvek a jeden román psaný původně pro fanoušky se prodával po celém světě. Dnes lidé čtou na mobilu, poslouchají namluvené nahrávky a stále častěji píšou vlastní povídky. Síla slova přitom zůstává stejná, protože nejvíc vzrušuje to, co si člověk dokreslí ve vlastní hlavě. Kdo tuto sílu objeví, může ji využít i ve vztahu.

Erotické příběhy jako žánr

Za erotické příběhy se považují vyprávění, v nichž hraje hlavní roli touha, svádění a tělesná blízkost. Mohou mít podobu krátké scény, románu, dopisu nebo deníku. Od pornografie se liší hlavně tím, že ponechávají velký prostor představivosti. Čtenář si postavy, prostředí i dotyky dotváří sám, a proto každý vnímá stejný příběh trochu jinak. Psychologové upozorňují, že právě zapojení fantazie dělá z četby silný zdroj vzrušení. Kratší útvary se v češtině obvykle označují jako erotické povídky, delší díla jako erotické romány. Obě formy spojuje důraz na atmosféru, napětí a postupné odhalování, které působí silněji než pouhý popis. Kořeny žánru přitom sahají až do antiky, kdy o umění svádět psali uznávaní básníci.

Od Ovidia k Boccacciovi

Římský básník Ovidius kolem přelomu letopočtů sepsal Umění milovat, veršovanou příručku svádění. Radil v ní mužům i ženám, kde hledat partnera a jak si získat jeho přízeň. Císař Augustus ho později poslal do vyhnanství na pobřeží Černého moře a jeho kniha k tomu podle historiků možná přispěla. O více než tisíc let později napsal Giovanni Boccaccio Dekameron. Deset mladých lidí v něm prchá před morem z Florencie a krátí si čas stovkou vyprávění. Mnohá z nich se vysmívají pokryteckým mnichům, žárlivým manželům a nevěrným manželkám. Pro renesanční čtenáře byly takové erotické povídky zábavou i nenápadnou kritikou společnosti. Církev Dekameron několikrát cenzurovala, a přesto se z něj stala jedna z nejčtenějších knih Evropy. Skutečný boj o právo psát otevřeně o tělesnosti ale přišel až ve dvacátém století.

Zakázané knihy a soudní spory

Román D. H. Lawrence Milenec lady Chatterleyové vyšel v roce 1928 jen v soukromém vydání ve Florencii. V Británii mohl být v plném znění vydán až v roce 1960, kdy nakladatelství Penguin vyhrálo soudní spor. Žalobce se tehdy porotců zeptal, zda by takovou knihu chtěli dát číst svým manželkám nebo služebnictvu. Otázka vyvolala smích a stala se symbolem zastaralého pohledu na literaturu. Ve Francii vyšel v roce 1954 Příběh O pod pseudonymem Pauline Réage. Teprve o čtyřicet let později autorka Dominique Aury přiznala, že knihu napsala jako milostný dopis svému partnerovi. Americká spisovatelka Anaïs Ninová psala ve čtyřicátých letech erotické povídky pro soukromého sběratele za dolar za stránku. Vyšly až po její smrti pod názvem Delta Venuše. Podobně odvážně si ve stejné době počínali i čeští umělci.

Česká erotická avantgarda

Malíř a básník Jindřich Štyrský v letech 1931 až 1933 vydával Edici 69. Šlo o luxusně upravené svazky, které se tiskly v malém nákladu a prodávaly jen předplatitelům. Do edice přispěl i Vítězslav Nezval svým Sexuálním nocturnem, poetickou prózou o probouzení touhy. Sám Štyrský v ní vydal knihu Emilie přichází ke mně ve snu, doplněnou odvážnými fotomontážemi. Surrealisté v erotice viděli cestu k nevědomí a ke svobodě, kterou běžná společnost potlačovala. Po roce 1948 se tyto knihy staly téměř nedostupnými a kolovaly jen mezi sběrateli. Dnes vycházejí v nových vydáních a patří k ceněným pokladům české literatury. Erotika v nich není vulgární, ale hravá, snová a plná obrazů. Zcela jiný směr nabraly erotické příběhy s příchodem internetu, který změnil způsob čtení i psaní.

Erotické příběhy v digitální době

Na internetu se objevily tisíce amatérských autorů, kteří svá díla sdílejí na webech a v diskusních skupinách. Velkou roli sehrála fanouškovská tvorba, v níž čtenáři rozvíjejí osudy oblíbených postav. Z ní vyrostl i román Padesát odstínů šedi, který britská autorka E. L. Jamesová vydala v roce 2011. Knihy z této série se prodaly ve více než sto milionech výtisků a přivedly k žánru i ženy, které by dřív erotiku nečetly. Elektronické čtečky navíc odstranily rozpaky u pokladny, protože nikdo nevidí, co člověk čte. Posledním trendem jsou namluvené nahrávky, které poslouchají lidé ve sluchátkách při usínání nebo v klidu domova. Hlas vypravěče dodává příběhu intimitu, kterou tištěné slovo nenabídne. Erotické vyprávění se tak znovu vrací ke svým kořenům, k mluvenému slovu. Tuto sílu mohou využít i partneři, kteří chtějí do vztahu vnést nové napětí.

Čtení a psaní ve dvou

Jednoduchým začátkem je číst si navzájem nahlas krátkou scénu, třeba večer v posteli. Hlas, pauzy a tempo dokážou vytvořit atmosféru, kterou by tichá četba nevytvořila. Pro první pokus je dobré vybrat jemnější ukázku a sledovat, jak druhý reaguje. Odvážnější páry si mohou zkusit napsat vlastní příběh, každý jednu větu nebo odstavec. Při psaní pomáhá soustředit se na smysly, tedy na vůni, zvuky, doteky a drobné detaily prostředí. Méně je často více a náznak působí silněji než přesný popis. Vlastní povídka může také posloužit jako nenápadný způsob, jak partnerovi prozradit skryté přání. Pokud některý motiv druhého znejistí, je důležité o tom mluvit a respektovat jeho hranice. Společné psaní tak posiluje nejen vášeň, ale i vzájemnou otevřenost.

Síla slova a představivosti

Od Ovidiových veršů po namluvené nahrávky platí, že nejsilnějším erotickým nástrojem zůstává lidská představivost. Kdo chce poznat klasiku, může sáhnout po Dekameronu, po Deltě Venuše nebo po Štyrského knize Emilie přichází ke mně ve snu. Pro současnou četbu se hodí antologie krátkých povídek, ve kterých lze najít vlastní oblíbený styl. Psaní vlastních příběhů zase pomůže lépe porozumět tomu, co člověka skutečně vzrušuje. Někdo ale touží po příběhu, který nevzniká na papíře, nýbrž v živém rozhovoru. Erotická linka nabízí právě takové vyprávění, kdy hlas na druhé straně reaguje na každé přání. Příběh se tvoří společně a v reálném čase, bez rozpaků a s úplnou anonymitou. Taková zkušenost může inspirovat i k odvážnějším rozhovorům a hrám doma s partnerem. Dobrý příběh tak nezůstává jen v knize, ale probouzí touhu i ve skutečném životě.