Byla noc, která voněla po dešti, svíčkách a zakázaných přáních. Za okny se město pomalu ukládalo ke spánku, ale v jednom pokoji jako by čas odmítal pokračovat. Zůstali tam jen oni dva, ticho a pohled, který dokázal říct mnohem víc než tisíc slov.
Stáli proti sobě tak blízko, že cítili vzájemné teplo. Nebylo třeba spěchat. Právě čekání bylo tím nejkrásnějším. Celým večerem se táhla jemná erotická linka, která byla s každou další vteřinou intenzivnější.
Jeho ruka se pomalu dotkla její tváře. Jemně, skoro nesměle. Ona zavřela oči a nechala ten okamžik prostoupit celým tělem. Když se jejich rty konečně setkaly, nebyl to obyčejný polibek. Byla v něm touha, blízkost i všechno, co si dosud nedokázali přiznat.
Světlo svíček kreslilo po stěnách pohybující se stíny. Hudba hrála tak tiše, že slyšeli vlastní dech. Přitiskla se k němu a na okamžik měla pocit, že nic jiného na světě neexistuje.
Někdy totiž erotika nezačíná dotekem těla.
Začíná pohledem.
Tím jediným pohledem, při kterém pochopíte, že mezi dvěma lidmi právě zmizela poslední hranice. Že nemusíte nic vysvětlovat ani slibovat.
Stačí zůstat.
A dovolit noci, aby pomalu pokračovala ve svém vlastním příběhu.
Protože některé okamžiky jsou nejkrásnější právě tehdy, když nevíme, co přijde za dalšími dveřmi
